V době, kdy jsem digitální zrcadlovky znal jen z obrázků a nedovedl pochopit ani nastavení starého kinofilmového Zenitu, pořídil jsem víceméně náhodně svůj první přístroj, Olympus E-500. Byl v setu se dvěma zoomy a připadal mi velký. Ovládání bylo zajímavě složité a nabízelo spoustu voleb. Brzy jsem dokoupil něco drobností, fotobrašnu a s odraznými vizitkami na blesku jsem si připadal jako fotograf.
Foťák se mnou procestoval kus Evropy. Pršelo na něj, foukalo, mrazilo i žhnulo jižní slunce, ale nikdy mě nezklamal a fotil.
Stále delší a delší dobu jsem trávil u počítače a snažil se ze svých fotek vymámit něco aspoň trochu podobného úžasně detailním, barevným a ostrým fotografiím krajinářských mistrů. Což pochopitelně nešlo. Pořád častěji jsem kolem viděl fotky, na které by mi určitě nestačila citlivost, světelnost, dynamický rozsah nebo rozlišení a zůstalo jen u fotek očima.
Po ročních úvahách a snech o 50D a 7D jsem z malého 4/3 čipu postoupil. Finální 5D2 s eLkovými objektivy mi připadal velký, ne až tak těžký a ovládání přes dva displeje a kolečka zbytečně složité. Vybalil jsem všechny nakoupené drobnosti a porovnával rozměry s žalostně malým batohem. Ale s širokým popruhem na krku, bleskem a obří clonou na širokáči jsem si zase připadal jako fotograf. Byl to jiný svět.
Foťák mi i po pár měsících připadá fyzicky úžasný. Obdivuji jemnou mechaniku obřího zrcátka, a nemůžu se vynadívat velikosti hledáčku. Fascinují mě přesně vybroušené mechanické části kovových objektivů i průhledová okénka k odečtení ostřicí vzdálenosti. Mám rád nápis Made in Japan. Rychle si zvykám na focení koncertu s ISO čtyři tisíce i bleskové ostření letících ptáků se skly USM. A pořád nevím, jak to všechno poskládat na motorku.
Po základním Olympu je profesionální Canon bezesporu dokonalým strojem. Ale i přes nevídaný hledáček, závratné rozlišení a snově vysoké citlivosti čipu stále vidím fotky, na které, podle mého, technika nestačí, a v duchu kritizuji chudáka Japonce.
Jednou za čas zajdu na výstavu či otevřu stránky oblíbených autorů. To proto, abych si znovu uvědomil, že rozdíl mezi vidět fotku a mít fotku je hlavně rukama.
PS: Pro zajímavost uvádím porovnání šumu nesrovnatelných přístrojů. Plná velikost obrázku je zde ve výřezu původního rozlišení.
Krásný článek, který velice
Krásný článek, který velice luxusně dokazuje, že dokonalá fotka se buď dělá technikou nebo fotoshopem:-D Pak už jen člověk musí mít dobrou ruku a trefit kompozici
Děkuju moc za inspiraci.