CANON EOS 7D recenze, praktický test - foťák pro všechny a na všechno

Dlouho předlouho jsme připravovali tuto recenzi s Filipem Petrákem, to proto, že jsme vám chtěli předložit komplexní pohled fotografa, který neměl 7D v ruce 20 minut, jak je obvyklé v recenzích jiných redakcí, ale který jej používá denodenně pro fotografování. Pokud byste měli pocit, že chcete některou část doplnit nebo rozšířit, napište nám k článku váš názor a komentář.

Canonklub pro vás připravil detailní českou recenzi fotoaparátu uvedeného na trh v září roku 2009, je jím Canon EOS 7D. Jak už číselné označení naznačuje, jedná se jakýsi plynulý přechod mezi modely střední třídy (40D, 50D, 60D), ze kterých si fotoaparát ponechal stejnou velikost čipu s ořezovým faktorem 1,6 a modely řady 1D, které se blíží svou výbavou, rychlostí a ochranou před vodou a prachem.

V této recenzi najdete informace o funkcích fotoaparátu, jeho mechanickém provedení, způsobu ostření, zvládnutí vyšších citlivostí, tabulku srovnání základních parametrů s ostatními modely řady EOS a samozřejmě několik ukázek, jak 7D fotí a krátké video.

Jako majitel modelu EOS 40D s APS-C snímačem jsem při uvedení nového modelu EOS 50D na trh váhal. V čem jsem viděl výrazné zlepšení, byl nový LCD displej, který se z 230 000 obrazových bodů vyhoupl na pěkných a viditelně přínosných 920 000. S tímto rozlišením už jasně a zřetelně vidíte, zda se stále ještě musíte pachtit za vysněným snímkem nebo už je dávno na kartě a nebude se Vám už muset zbytečně rosit čelo cestou domů s hlavou plnou myšlenek „snad to tam je“, a ještě na místě se můžete s klidným srdcem zbavit neostrých snímků a počítač zbytečně nepřetěžovat hromadou dat.

Mezi další kroky vpřed jsem považoval možnost navýšení citlivosti z rozšiřitelných ISO 3200 u 40D až na 12 800 u novějšího 50D a navýšení rozlišení z 10 na 15 megapixelů. Tím jsem však výčet výhod prakticky vyčerpal a zmiňovaná vylepšení mne k upgradu ještě nepřesvědčila. Díky svému zaváhání jsem se však mohl zanedlouho radovat, protože firma Canon ohlásila nástup nového 7D. Následující řádky neberte jako plnohodnotný test fotoaparátu (kterých je již na internetu dávno dost), ale spíše jako můj osobní pohled na fotoaparát, pohled jednoho z mnoha lidí, pro které se stalo fotografování velkou vášní.

Proč zůstávat u ořezového faktoru

Pokud jste majiteli některé XXXD či xxD řady fotoaparátů o velikosti čipu s ořezovým faktorem 1,6, při koupi fotoaparátu s větším snímačem Vám nastane problém, kterým je absence základního objektivu, protože ten, který na APS-C vlastníte, Vám nejspíš bude na FF (plnoformátové zrcadlovce) silně vinětovat. Při přechodu na tělo s větším čipem si proto k ceně za tělo fotoaparátu rovnou připočtěte i cenu tohoto objektivu.

Rovněž, pokud jste milovníky fotografování zvěře, u plného formátu zapomeňte na „pomocnou ruku“, kterou Vám poskytuje menší čip APS-C formátu v podobě prodlužování ohniskové vzdálenosti. Jednoduše: zapomeňte na násobení a plížením směle vpřed… U fotografování plachého hmyzu u makra se budete rovněž při absenci cropu potýkat s potřebou být mnohem blíže k fotografovanému objektu, proto všem FF majitelům doporučuji se se svými hmyzími přáteli mnohem důvěrněji seznámit (a sluneční clonu dolů…).

Pokud se rozhodnete u fotoaparátu s APS-C snímačem zůstat, a chcete vylepšení hodná pozornosti za přijatelnou cenu jako já, je 7D v podstatě jedinou možnou volbou.

Co s EOS 7D získáte
Mechanicky opravdu odolné tělo z hořčíkové slitiny s důrazem na odolnost proti povětrnostním vlivům:

• tělo je doplněno sadou těsnění proti nežádoucímu vnikání vody a prachu do aparátu (jednou se mi po celodenním fotografování v dešti, noci strávené ve stoprocentním vlhku a ranní mlze lehce orosil asi na hodinu stavový displej),
• ergonomicky ještě o něco lépe vyladěné tělo, než např. u 40D, méně „hranatostí“, vše je oblé,
• pogumování je na více místech, než u předchozích modelů,
• úchop pravé ruky držící fotoaparát, je lépe zajištěn proti vyklouznutí z ruky pomocí ergonomicky zdařile tvarovaným zadním vydutím obtékajícím palec.

Hledáček – jedním slovem slast. Je zřetelně jasnější, než u jeho předchůdců, člověk si přestane domýšlet, cože to vlastně fotí, ale scénu velmi dobře vidí i za slabšího osvětlení, a navíc, má 100% pokrytí. Už žádné obavy, že se Vám doma na monitoru objeví vedle veverky ládující se lískovým oříškem kus popelnice z parku, kterou jste v zápalu boje o zachycení nejlepšího okamžiku přehlédli. Co vidíte na kraji hledáčku, bude na kraji fotografie. Nic víc, nic míň.

Hledáček

Hledáček zobrazuje kromě AF bodů a standardních informací o nastavené cloně, času, rychlosti závěrky a citlivosti též blokování expozice AE, kompenzaci expozice, vyvážení bílé, informaci o kartě CF, maximální počet snímků ve sledu, údaj o aktivované funkci priorita tónu světel (D+), monochromatické fotografování, a k tomu všemu i elektronickou mřížku.
Když jsme u hledáčku, odpadá výměna očnic, protože pouhou aktivací funkce fotoaparátu „zobrazit rastr“ aktivujete matnicovou mřížku, která Vám pomůže udržet horizont při fotografování. Tato funkce mi přijde velice užitečná, mřížka není nijak rušivá a mám ji natrvalo aktivovanou, ať fotím cokoli.

Displej

LCD displej má již jako obvykle 3 palce s rozlišením 920 000 obrazových bodů a platí pro něj, co jsem psal při srovnání 40D – 50D s tím rozdílem, že u 7D se jedná o pevnou konstrukci, která nemá mezeru mezi ochranným krytem a tekutými krystaly, což přináší snížení odlesků. Nový displej má efektivní pozorovací úhel 160 stupňů i při jasném světle. Další užitečnou pomůckou pro udržení horizontu je aktivace dvouosé vodováhy, která se objeví na LCD panelu, jakmile třikrát klepnete na tlačítko „INFO“ umístěném na zadní straně vlevo od displeje.

Ergonomie

Co se týká umístění tlačítek s funkcemi na fotoaparátu, jsou všechny důležité funkce při ruce, a pro ty z Vás, kterým by nějaká funkce chyběla, a nechtělo se Vám pro ni do menu, jednoduše si přiřadíte tlačítkům funkci jinou. Co mi u 40D zpočátku vadilo (platí i pro 50D), bylo umístění tlačítka pro zapnutí fotoaparátu na zadní straně dole. U 7D bych nové umístění (nachází se vlevo od hledáčku u kruhového voliče expozičních režimů) nazval „z bláta do louže“, uvítal bych jej spíš někde u spouště. Každopádně je to jen otázka zvyku.

Jako velmi vítanou funkci hodnotím nové tlačítko M-Fn umístěné hned u spouště, kdy během okamžiku podle potřeby změníte oblasti ostření AF od bodového AF zabírajícím minimum fotografované scény, přes jednobodový, rozšířenou oblast Vámi zvoleného AF bodu s body sousedními, zonální AF rozdělené do pěti zón zaostření až k 19bodovému AF s automatickým výběrem.

Přibylo ještě jedno tlačítko, a to pro spuštění videa, vhodně umístěné vpravo od hledáčku dobře dosažitelné palcem, které má ještě funkci živého náhledu.

Napadlo mne zmínit rozšířenou možnost korekce expozice o pěkných +/- 5 expozičních stupňů po třetinách kroku, což mne také potěšilo.

Bezdrátové ovládání blesků

Další důležitou novinkou je bezdrátové ovládání externích blesků speedlite bez nutnosti dokupovat zvláštní – a drahý – bezdrátový commander, interní blesk jako master ovládá až tři zábleskové jednotky, jejichž nastavení řídíte přímo z těla. Nových funkcí je celá řada, například možnost automatické změny ostřících bodů při náklonu fotoaparátu, lze změnit i poměr stran (samozřejmě se jedná pouze o ořez z existující plochy čipu), ještě zmíním například možnost uložení nastavení přesných parametrů pro ostření až u dvaceti objektivů pro jeden každý konkrétní objektiv zvlášť a další a další funkce…

Co se týče kruhového voliče, zúžila se pro začínající fotografy možnost nastavení scénických režimů jako např. makro, portrét, krajina; zůstaly z nich jen režimy „P“, „Ca“ a „zelený čtvereček“. Ten nabízí jen volbu kvality obrazu a možnost samospouště, režim „Ca“ (u něj se informace objevují jen na LCD) k tomu přidává možnost aktivace a deaktivace blesku a jakési zjednodušené přímky pro kontrolu hloubky ostrosti a korekce expozice. Pro volbu ostřícího bodu již musíte alespoň do režimu „P“.

Vedle nich standardně expoziční režimy M, Av, Tv, pro delší expoziční časy je tu režim Bulb a tři další pro uživatelská nastavení. Absenci automatických režimů plně chápu, nejedná se o fotoaparát určený začínajícím fotografům.
Akumulátor LP-E6 (mimochodem shodný s akumulátorem u 5D Mk II) vydrží kolem 900-1000 expozic na jedno nabití.

Čip

Snímač má standardní velikost APS-C (22,4 × 14,9 mm) s efektivním zorným polem rovným 1,6násobku ohniskové vzdálenosti objektivu s rozlišením 18 megapixelů a nastavitelnou citlivostí ISO 100-12800.

Ostření

Model fotoaparátu je vybaven zcela novou koncepcí měření expozice, která operuje s 63 měřícími zónami, v hledáčku objevíte 19 ostřících bodů křížového typu, to vše má za následek velice rychlé a přesné ostření (o tom si mohl nechat 40D jen zdát) a to vše při úctyhodných 8 snímcích za sekundu. Aby se s rychlostí snímání fotoaparát vypořádal bez újmy na kvalitě snímků, má k dispozici hned dvojici obrazových procesorů DIGIC 4, tedy žádné kompromisy typu buď maximální rychlost snímání, nebo plná kvalita. Rychlost snímání klade zvýšené nároky na paměťové karty, u tohoto modelu jsou typu Compact Flash, rychlost zápisu doporučuji minimálně 30 MB/s, ale raději 60 či 90 MB/s.
Největší změnu zaznamenáte u Ai serva. Průběžné doostřování je hladké a opravdu rychlé (s nejnižší řadou zoom objektivů jsem fotoaparát nezkoušel, je zřejmé, že budou mít na rychlost ostření vliv). Zejména u letovek ptáků je patrné, o kolik (spíše kolikrát) se Vám zvýší počet ostrých fotografií, pokud udržíte ostřící bod na objektu snímání, získáte ostrou fotografii. Tady inženýry od Canonu chválím*.

*(Když jsem u té chvály s ostřením, můj kus začal při ostření na delší vzdálenosti předostřovat, jedná se o hrubou chybu AF patrnou především u teleobjektivů, a to na vzdálenosti přes dvacet metrů jde již o metrové nepřesnosti, 7D skončil tedy v záruční opravě. Věřím, že se jedná o vadný kus a nemá s kvalitou přístroje obecně nic společného, ale za zmínku to stojí)

Ostřící body

Za co se však u mne chvály nedočkají, je rozmístění ostřících bodů po ploše. Když jsem se poprvé podíval do hledáčku svého nového miláčka, přišly mi ještě více u sebe, než na ukázkových snímcích. Dodnes jsem plný vzteku, když mi nějaké zvíře zaplňuje většinu obrazové plochy v hledáčku a já nemohu couvat (a s pevným sklem se jinak odzoomovat nedá), hlava zvířete je celá v hledáčku, ale ejhle, nejbližší ostřící bod je na hony vzdálen! Jediná možnost, která zbývá, je po namáčknutí dokomponovávat a zvířátko zkusit přemluvit, aby se nehýbalo. To mě u modelu této třídy opěvované jako přechod mezi poloprofesionální a profesionální řadou zklamalo (tento nešvar nemá Canon jen u modelu 7D..).

Šum

Sám čtu recenze a hltám data, jak je na tom jaký fotoaparát s šumem. Žádné tabulky ani grafy ode mne ale nečekejte, přikládám jen pár snímků a postřehů z praxe. Řeknu to česky, po svém. Kdyby vývojáři necpali do APS-C formátu 18 miliónů pixelů, ale spokojili se třeba s 14 milióny, věřím, že by byly fotografie se zvyšující se citlivostí o poznání čistší při dostatečném rozlišení. Do citlivosti 800, i tak jak to leží a běží (bez zapnutého odšumování), jsou fotografie velice kvalitní, prakticky bez šumu. Mezi 800-1250 jsou ještě dobré, šum na nich je, ale není výrazný ani ohyzdný, fotografie si zachovává přirozené barvy. Řekl bych to tak, že po tuto hranici je sice šum patrný mimo DOF (hloubku ostrosti), ale kresba trpí minimálně až neznatelně, bez problémů jde dělat slušné zvětšeniny na A3. Jak se přehoupneme přes ISO 1600, šumu začne přibývat a fotografie, které za to stojí, si zaslouží citlivé lokální odšumování v editoru.

Mezní hodnoty jako ISO 6400 a 12800 beru jako vítanou možnost v extrémních případech, pokud všechny ostatní možnosti selhávají (přistáli Vám večer na zahradě marťani a Vy je nechcete rušit bleskem? apod…). Každý má svou „hrůzu“ ze šumu zakořeněnou v různých mírách, podle mého zvládá fotoaparát vysoké hodnoty na své rozlišení a velikost čipu velmi dobře, stačí se podívat na možnosti modelů fotoaparátů jen o několik let starších, šum v podobě, v jaké byl tehdy znám, prakticky přestal existovat. Co bylo dříve například na ISO 400 u starších modelů střední třídy na hranici použitelnosti je dnes u 7D s obdobnými výsledky za hranicí ISO 2000 (tedy pětinásobné množství světla k dispozici pro realizaci Vaší kreativity!). Také vezměte v potaz, jak velké fotografie hodláte tisknout, netvrdím, abyste tiskli fotografii pořízenou na ISO 4000 bez softwarových úprav na formát A2, ale rozumná zvětšenina výjimečného okamžiku může vypadat pořád ještě dobře. Tady Vás asi spíše odkážu na některé tabulky a grafy na jiných stránkách, protože subjektivní dojem zůstane subjektivním dojmem, ale grafy, čísla, statistika... - já si radši půjdu něco vyfotit.

Video

7D má k dispozici další zajímavou vlastnost, a to schopnost natáčení Full HD videosekvencí, v rozlišeních 1920x1080 při 24 a 25 snímcích za sekundu, 1280x720 a 640x480 při 50 snímcích za sekundu. Pro situace, kdy se nemění vzdálenost fotografovaných objektů bezva věc, po namáčknutí AF či spouště do poloviny fotoaparát zaostří, zapnete videosekvenci, ale pak už je lépe přeostřovat spíše ručně. Ocenil jsem možnost manuálního nastavení expozice, stejné jako u fotografování. Tělo disponuje monofonním mikrofonem s možností přikoupení mikrofonu stereofonního připevňujícího se na patici pro externí blesk. Na co je videosekvence náročná, je paměť. Jen toto ukázkové video – necelých 14 vteřin záznamu - zabírá v plném rozlišení bezmála 80 MB. Stáhněte si příklad videa, 82 MB.

Příslušenství

Čím je společnost Canon proslulá, je nepřeberné množství příslušenství, kterým se jen těžko pochlubí jiní výrobci. Podle požadavků na kvalitu s přihlédnutí k Vašim finančním možnostem si vybere opravdu každý.

Co se týče ceny, momentálně se v obchodech pohybuje od 32 790 korun s DPH za tělo. Jako majitel, který tento model několik měsíců používá, Vám jej za tuto cenu mohu vřele doporučit, užitná hodnota přístroje je za tyto peníze opravdu veliká.

K porovnání přikládáme  tabulku několika alternativ k 7D s některými základními parametry:

Příklady dalších fotografií v RAW formátu (velikost každá cca přes 20 MB)

Autor fotografií a textu Filip Petrák