Marie Borenstein představila v galerii NOSTRESS v Praze výstavu svých fotografií MUSICAL MEMORY. Při pohledu na její obrázky na nás vydechly samy tóny jazzu. A tak jsme se rozhodli požádat ji o rozhovor.
Přivítala nás ve stylovém domě na Zbraslavi a s nenucenou samozřejmostí si s námi při snídani, nad borůvkovým koláčem a čajem, povídala o sobě, o světě, o fotografování a o životě.
Byla výstava MUZICAL MEMORY vaší první výstavou u nás v Česku?
Ano.
Kdyby se Vás někdo zeptal, abyste vy sama popsala své fotografie, co byste mu odpověděla?Mají vaše fotografie jména?
Oh la la. Můj pohled na život jsou moje obrazy, někdy v pohybu , někdy jen tak v klidu. Toto jsou všechny “moje tváře “.
Kde a kdy začala Vaše cesta za fotografií a co rozhodlo, jakýsi první impuls – velký třesk?
Moje cesta za fotografií začala asi už mým narozením, přestože první fotku jsem udělal až o 20 let později. Ještě s dudlíkem v puse mi rodiče brali na výlety do přírody a ve 3 letech už jsem měl procestovanou prakticky celou českou Republiku. Cestování a láska k přírodě mi vydržela až do teď a silně pochybuji, že mě někdy opustí. Ve 20 letech jsem se s kamarádem vydal na 3 měsíční cestu po Austrálii a poprvé v životě pocítil touhu přivézt z tohoto dobrodružství více než jen vyprávění. Hned po návratu jsem pořídil digitální zrcadlovku a opravdu nastal „velký třesk“. Kouknul jsem skrz hledáček a věděl jsem, že focením se chci živit. Říká v našem rozhovoru Petr Stránský, fotograf přírody.
Rozhovor s Františkem Štaudem, fotografem, cestovatelem, publicistou, docentem Univerzity Karlovy, farmakologem, vysokoškolským pedagogem, manželem jedné, otcem dvou, vedl Martin Kamín.
Jak se ti podařil sladit program vědce s programem fotografa?
Posledních 15 let mi naprosto vyhovuje. Dvě zcela odlišné profese, plus pár koníčků ke svému životu potřebuji, abych nevyhořel. Občas se samozřejmě stane, že musím dodělat nějaký vědecký projekt a současně větší fotografickou zakázku. To pak toho moc nenaspím. Ale podstatné je, že mě musí obojí bavit, a to zatím platí pro obě profese.
Rozhovor s Marianem Mattou připravila Irena Kamín Chloubová, všechny fotografie (c) Martian Matta, jen připomeneme, že MM fotografoval dlouhou dobu fotoaparátemCanon Pro S1 a nyní Canon 5D mark II.
Byl jsi na World Press Photo v Karolinu? Co snímkům říkáš?
V Karolinu jsem nebyl, výsledky WPP jsem viděl. Je to prostě klasický průřez zásadními událostmi roku, spousta dobrých fotek, některé méně dobré. Ale spíš převažuje skvělý zážitek, v řadě okamžiků velmi silný, i když člověk o zobrazených událostech nemá víc informací, než právě ty fotky. Vím, že to asi formuluji velmi obecně, ale na detailní rozbor subjektivních dojmů není dost prostoru.
15 let pracoval jako reportér, fotograf a editor v nejrůznějších médiích včetně MF Dnes, týdeníku Vlasta, Harper´s Bazaar. Jako dramaturg a režisér publicistických žánrů spolupracoval s Českou televizí, v posledních čtyřech letech byl šéfredaktorem časopisu Fotografie magazín.
Hostem CanonKlubu je: Richard Guryča, fotograf, vydavatel
Richard se v tomto rozhovoru prokázal jako milovník fotografie schopný vnímat ty nejdrobnější nuance. Viděl tisíce fotografií, v rámci profese zpovídal řadu fotografů, hovořil s nimi o tajemství, jehož odhalení je podle jeho názoru věcí instinktu, talentu a píle.
Richard Guryča (vlevo) s kameramanem a fotografem Vladimírem Holomkem. Snímek je z natáčení profilu fotografa Tomkiho Němce pro pořad Artmix, foto: Tomki Němec
Nehraje si přitom na gurua a zachovává si skromný a pokorný odstup. Věříme, že v tomto rozhovoru najdete odpovědi na spousty otázek, které se vám jistě denně rodí v hlavě, když si vnitřně je tak pro sebe hodnotíte své práce.
Marie Borenstein
