Test objektivů M42 s Canon EOS 5D

K nafocení testu a napsání tohoto článku jsem se odhodlával snad desetiletí. Mnoho z nás totiž vyrostlo na tradičních starých dobrých fotoaparátech PRAKTICA vyráběných v tehdejší „socialistické NDR“. Přístroje to byly dost poruchové, měl jsem tři a všem se něco pokazilo (hlavně elektronika expozimetru), ale jinak jsme za ně byli docela vděční – ono nic moc kvalitního se tady tehdy nedalo sehnat.

Provedl jsem proto srovnání starých objektivů 20 mm f/2.8, 50 mm f/2.8 a 200 mm f/4 s novými moderními objektivy od Canonu. Jak jsem dopadl se dozvíte dále v článku.

Testoval jsem s fotoaparátem EOS 5D, jeho parametry najdete v našem katalogu fotoaparátů Canon.

Fotoaparáty PRAKTICA měly pro uchycení objektivů na tělo závitem označovaným M42 (M42x1 – 42 mm je průměr a 1 je milimetrové stoupání závitu). Používat jej začala firma Zeiss na fotoaparátu Contax S v roce 1949. Jak jistě více ZEISS byla „znárodněná východní“ část německé optické společnosti ZEISS, později přejmenovaná na PENTACON a vyrábějící fotoaparáty PRAKTICA. Závit M42 se díky popularizaci 35mm materiálu dostal do povědomí velice rychle. Nejvíce mu podle mnoha zdrojů pomohla firma PENTAX v USA a PENTACON v Japonsku a Evropě. Dnes PRAKTICA vyrábí chudý sortiment zcela běžných kompaktů.

Starý manuální objektiv neznamená vždy dobrý

Na závitu M42 byste marně hledali nějaké konektory pro komunikaci těla s objektivem. Objektivy s M42 byly kompletně manuální (ruční ostření) pouze s přenosem clony pomocí kovového kolíku (to bylo v případě, že proti kolíku měl fotoaparát podobnou plošku). Kolík byl fotoaparátem zatlačován v době expozice a podle toho se více otevírala nebo přivírala mechanicky clona. Objektivů M42 jsou v bazarech opravdu velké hromady a vyráběli je i Rusové – nutno podotknout, že s různými úspěchy, podle toho, který kus se jak podařil. Když jste ale natrefili na dobrý kousek, nebyly vůbec špatné. Jsem majitelem jednoho takového JUPITER 200 mm f/4 a jak uvidíte v testu nevede si vůbec špatně – ale podle všeho je to spíše výjimka. My fotografové s Canonem máme proti nikonistům jednu obrovskou výhodu, bajonet Nikonu má ten problém, že bez korekční čočky v redukci nelze zaostřit na nekonečno. Hloubka závitu M42 je totiž u Nikonu menší (závit není dost hluboký). Canon s tím problém nemá a tak si můžete redukci koupit za cca 240 až 290 korun. Dokonce se objevují redukce s konektory pro komunikaci mezi tělem a objektivem. Redukce je kovový kroužek na jedné straně s vysoustruženým jednomilimetrovým závitem a na druhé s bajonetovým uchycením ala Canon. Je to jednoduché mechanické, bezúdržbové zařízení.

Tak, jdeme do toho - srovnání 

Občas přijde den D, kdy je potřeba všechno to příslušenství vyčistit, uklidit a oprášit. Můj den D nastal v květnu. Mám rád ty drobné věci jemné mechaniky, se kterými musíte opatrně manipulovat, aby se něco nepokazilo. Na konci mého úklidu mi zbyla malá hromádka (pro milovníky Cimrmana: „v sektoru D“) s třemi objektivy se závitem M42. Dva východoněmecké vyrobené ještě v NDR v továrně ZEISS, kterou komunistický režim zabral majitelům, a druhý ruské výroby označený jako JUPITER. Na úplném počátku jsem si položil otázku: když jsem například JUPITER 200 mm f/4 kupoval v roce 2000, stál mě 800 korun, stojí za to si jej vůbec nechávat? Redukci jsem již měl z minulosti a tak jsem se rozhodl, že porovnám.

Nekladl jsem si nějaké velké ambice o technické extra kvality testu, ale mělo mi to ukázat, zda vůbec má cenu o používání těchto starých skel uvažovat. Nasazení M42 objektivů na těla EOS je snadné. Nejdříve přišroubuji redukci na objektiv, aby se mi se sestavou snadno manipulovalo, a poté nasadím objektiv na bajonet fotoaparátu Canon EOS.

Focení je možné v režimu A (priorita clony) nebo v režimu M (manuál). V režimu A se na displeji v místě pro zobrazení clony zobrazí 00 (dvě nuly), čas se ukazuje správně. Podobně v režimu M. Jak jsem snímal výsledky Nemůžete považovat tento test za laboratorní testování s chartem-vzorcem. Osobně to vždy vítám, ale nekladl jsem si tak vysoko laťku. Pro rozhodnutí, co s objektivy udělám mi postačil jen obyčejný pohled na výsledky, abych byl schopen zhodnotit ostrost, kontrast, vady objektivu – vinětaci nebo chromatickou aberaci, apod. Před plot na zahradě jsem umístil tři předměty:

1. do levého horního rohu reklamní noviny, pěkně ukazují schopnost přenášet ostře scénu v rozích,
2. dále ve středu obrazu dole duralovou tyč potaženou modrým plastem,
3. a vpravo nahoře slajdový rámeček na 5 obrázku 10x13 z IKEA.

Je patřičné sledovat, jak si s jemnými dírkami objektivy poradí. Fotil jsem na časy odpovídající následujícím clonovým číslům:

• 50 mm: 2,8, 4, 5,6, 8, 11, 16, 22
• 24 mm: 2,8, 4, 5,6, 8, 11, 16, 22 (17-40 má pouze clonu f/4)
• 200 mm: 2,8, 4, 5,6, 8, 11, 16, 22

Každým objektivem na stativu MANFROTTO 190pro a hlavou NG-2 jsem exponoval scénu s expozičním režimem M, který mi zaručil rovné podmínky pro všechny. Časy se pohybovaly od 1/30 sekundy po 1 sekundu u 200mm objektivů a 1/45 sekundy až 1,5 sekundy pro 24mm a 50mm objektivy-ohniskové vzdálenosti. Nastavené jsem měl předzklopení zrcátka. Výsledky jsem strojově zpracoval do pásů, každý objektiv má tři výsledky: 1.celá sada clon pro levý horní roh, 2.celá sada clon pro střed dole a, 3.celá sada clon pro plochu vpravo nahoře.

Pokračování